VŠE O PEJSCÍCH

Původ: Velmi staré plemeno z Japonska, kde mu byla již od roku 1500 vedena plemenná kniha, nejstarší na světě. Původně šlo o psy střední velikosti, používané k lovu, ostraze a tahu. K nim byla od 17. století systematicky přikřižována těžká dogovitá plemena, aby je bylo možné používat na psí zápasy. Po jejich zákazu se plemeno ocitlo před zánikem. Teprve po roce 1945 byly vybudovány základy moderního chovu.

 

Akita inu

Autor:   Martin Smrček

 

Popis: Velký souměrný špicovitý pes. Středně dlouhý čenich se ke konci zužuje. Oči malé, tmavé, takřka trojúhelníkové. Uši poměrně malé, trojúhelníkové, vztyčené a nakloněné mírně dopředu. Tělo téměř kvadratické (feny mohou být o něco delší), hřbet rovný a silný, hrudník hluboký, břicho vtažené. Ocas silný a vysoko nasazený, nesený stočený nad hřbetem. Chůze elastická. Nejdelší srst na ocase, dále na kohoutku a na zádi. Zbarvení: červená, sezamová, žíhaná nebo bílá. Všechny uvedené barvy kromě čistě bílé musí mít bělavé chlupy po stranách čenichu, na lících, na hrdle, na hrudi, na břichu, na spodní straně ocasu a vnitřní straně končetin tzv. "urajiro".

Charakteristika: Navenek působí dojmem klidu, majestátu a ušlechtilé síly. K cizím je spíše nedůvěřivá, vůči útočníkovi dokáže tvrdě a nekompromisně zasáhnout.

Užití: Dříve všestranný pracovní a rovněž bojový pes, dnes chován jako plemeno společenské a hlídací.

Zvláštní nároky: Někdy má sklony ke rvačkám. Vzhledem k poněkud tvrdé povaze i značné fyzické síle se hodí spíše pro zkušené kynology.

Výskyt: Ač k nám byla dovezena poměrně nedávno, rychle se rozšířila a dnes patří k běžně, i když nikoliv masově chovaným plemenům.

Možná záměna: Stavbou těla se velmi podobá dalším japonským špicům, na první pohled se však od nich odlišuje velikostí a mohutností.